Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nechte děti malovat

5. 05. 2017 21:27:42
Můj syn a já moc rádi malujeme. Děláme to od malička. On maluje už asi rok. Jsou mu dva. Hrozně ho to baví, v podstatě kdykoli vidí vodovky, tuby akrylu, nebo fixy, chopí se jich a jde na to. Inspiraci má okamžitě.

Nemusí se na nic ladit, je naladěný nonstop. Nepřemýšlí, co namaluje, zkrátka vezme štětec a udělá to. Jeho malování je tak bezprostřední, tak svěží a dynamické, že se mě může leda zdát. Podává mi kelímek, tentokrát připravuji místo papíru překližku, otevřu barvu a vyberu silnější štětec. Nejradši bych mu do toho nezasahovala vůbec, ale ukazuje mi, že si mám vzít štětec taky, takže je jasné, že tenhle obraz bude společný. Maluji pozadí a hlavní motivy nechávám na něm. Protože, když když se do toho Viktor pustí, barva teče proudem a je vskutku na co se dívat. Já plním různé lahvičky barvami, třeba od kapek na rýmu a on barvu leje, čmáře štětcem, do toho fixou, pak prstem a je zcela ponořený do práce. Naleje na podklad tolik barvy, až teče na koberec, jako řeka.

Během pár minut jeho rauš opadá. Chvíli se ještě soustředí na začernění hrdla skleničky na vodu, pak si stoupne a nohou v ponožce rozšlápne barevnou louži vprostřed obrazu a odchází do kuchyně nechávajíc za sebou v chodbě barevné stopy. Já zůstávám sedět nad obrázkem a nechápu, jak to, že

jeho tahy štětcem mají takovou energii? Proč ji nemají i ty moje? Vypadají proti těm jeho tak prkenně...Když obraz zaschne, je krásný. Ale mám pocit, že ještě není hotový. Rozhodnu se na něm víc účastnit. Je to přeci jen společné dílo, ne? Tentokrát použiju černou a zvýrazním strukturu povrchu. Tam, kde Viktor nanesl největší hroudy barvy, vynikne nejvíc, hladká místa trochu mizí ve stínu.

Za pár dní se do obrazu Vikouš ponoří znovu, tentokrát už mu do toho nezasahuju vůbec. Dokončení je jeho parketa. Vyleje na něj několik lahviček oranžovožluté a je to. Auto, se kterým někdy po obrazech jezdí, tentokrát vynechal. Obraz je hotov.

Bezprostřednost, se kterou se děti pouštějí do malování, je magická. Je to vzácná možnost, jak zachytit střípky jejich vnitřního světa a zmrazit je v čase napořád. To co dítě na papír vyjeví, to se nijak jinak nedozvíme. Synovi do tvorby nikdy nemluvím. Nenutím ho malovat konkrétní věci. Malování s Viktorem není o tom „ztvárni, co vidíš a pokud to není nic konkrétního, nestojí to za nic“. Je to jen jeho chvíle a říkat: „namaluj tohle sem a tohle takhle, rybu zelenou a ptáka modře“ je podle mého mínění barbarství. A škoda. Zničí to okamžik, zničí to kreativitu, stopne to proud, který je dobré nechat prýštit. Je to čirá radost. Jen ho nechat a dívat se, co se stane. Pozorovat. A zírat. Jaké barvy zvolí? Jaké médium? Štětec, prst? Proč maluje sem a ne jinam? Jeho svět v obrazu a stejně tak svět v obrazech všech ostatních dětí, je kouzelný, jedinečný. Je unikátní a my ho můžeme na papíře uvidět. Není to úžasné?

Společné obrazy, to je ještě trochu něco navíc. Je to spolupráce, hra, chvíle strávená společně v kreativitě. Jako dva dílky skládačky, které do sebe krásně zapadnou. Vy a Vaše dítě. Pokud si dokážete hrát a nic neočekávat.

My máme doma dílnu, ateliér, místnost, kde barvy na zemi a na stěnách nevadí. Vy si můžete se svými dětmi vzít barvy ven, na dvorek, nebo rozprostřít v kuchyni hodně novin. A nechat barvy téct, nešetřit. A štětcům klidně užmoulat chlupy. A pak se vykoupat. A oblečení nechat zase na příště, protože nejspíš už nepůjde vyprat. Ale stojí to za to.

Autor: Černá Kristýna | pátek 5.5.2017 21:27 | karma článku: 8.63 | přečteno: 170x

Další články blogera

Černá Kristýna

Slepice od jedný do stojedný

Nedávno jsem se rozhodla nakreslit 300 slepic a napsat o tom. Tak tedy, tady máme druhý díl. Jak slepičí projekt pokračuje? Zpočátku bylo nadšení tak velké, že šlo všechno stranou a já kreslila slepice jek vzteklá. Nebude 300 málo?

12.6.2017 v 15:04 | Karma článku: 8.86 | Přečteno: 284 | Diskuse

Černá Kristýna

Jak se zbavit strachu z kreslení, aneb 300 slepic.

Bylo kolem poledního, když Viktor přinesl vodovky, jako že se jde malovat. Vyšvihnul modrý obrázek za pět vteřin a zůstal sedět s mokrým štětcem v ruce. Ve vzduchu visela otázka "Co teď?" Zatímco se realizoval na desce stolu...

28.4.2017 v 1:30 | Karma článku: 8.15 | Přečteno: 302 | Diskuse

Černá Kristýna

Jak jsem začala psát svou první knížku, aneb nejdůležitější věc na světě

Jednou jsem se svěřila jednomu kamarádovi s úmyslem napsat knížku. To, že už jí mám napsanou jsem zatajila. A on mi na to řekl: To je skvělej nápad! Tak jí pěkně napiš, schovej do šuplíku a nech jí tam. Protože, kdykoli se člověk

23.2.2017 v 10:14 | Karma článku: 7.34 | Přečteno: 192 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Januška

Volme spravedlnost

Ministr spravedlnosti dává návrh Nejvyššímu správnímu soudu odvolat soudkyni. Důvodem je skutečnost, že soudkyně postupuje přesně podle litery Ústavy.

22.9.2017 v 4:17 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 44 | Diskuse

Jiří Turner

Byl rozsudek v kauze „hidžáb“ vynesen na základě společenské poptávky?

Myslím, že byl. Tedy ne verdikt jako takový, ten asi správně a pochopitelně potvrdil rozhodnutí soudu obvodního, ale odůvodnění soudce mělo pachuť čehosi, co by vůbec v soudní síni zaznít nemělo.

22.9.2017 v 0:19 | Karma článku: 5.61 | Přečteno: 214 | Diskuse

Karel Babica

Nejasná zpráva o konci Evropy aneb mých pár slov k rozhovoru francouzského pana profesora

Jsem si vědom jisté monotématičnosti svých blogů, jenže milý Říme, on Hannibal tentokrát už překonal tvé hradby. Proto mne tvá setrvalá pasivita přímo děsí.

21.9.2017 v 21:35 | Karma článku: 25.79 | Přečteno: 479 | Diskuse

Jaroslav Andrýsek

Nechte nám "Tuzemák", i kdyby byl karcinogenní!

Evropská komise nás zachraňuje. Když nepomohl zákaz používání názvu Rum, je třeba zakázat i tekutinu s názvem Tuzemák. Mohl by být karcinogenní. Chtějí nás zdravé a střízlivé. Presumpce neviny pro náš nebohý "rumíček" se nekoná.

21.9.2017 v 21:27 | Karma článku: 17.52 | Přečteno: 246 | Diskuse

Pavel Herman

Co nás (ne)učí o zemědělství na školách aneb moderní pěstování rýže ve Vietnamu

Nedávno jsem si přečetl článek ze stránek inkluzivní škola, kde se psalo ohledně zemědělství ve Vietnamu. Přesně tohle vystihuje slavný citát od G. B. Shawa: "Kdo to umí, ten to dělá. Kdo to neumí, ten to učí."

21.9.2017 v 21:15 | Karma článku: 10.15 | Přečteno: 199 | Diskuse
Počet článků 4 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 237

Pocit, že si úplně nejvíc užívám života mám, když ležím v trávě pod stromem a skrz větve se koukám na letní oblohu.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.